Naučná stezka Potahová stezka Týn nad Vltavou

Potahová stezka o délce 3,8 km vás provede podél řeky Vltavy jako symbol vzpomínky na řemesla, která souvisela s řekou a životem kolem ní. 

Než byla řeka Vltava spoutána soustavou přehrad sloužila jako vodní cesta pro dopravu dřeva a zboží. Už z 10. století máme zprávy o clech a mýtech vybíraných na Vltavě. První splavňovací práce jsou spojeny s panovníkem Karlem IV., který nařídil zřídit propusti ve všech jezech na Vltavě mezi Prahou a Českými Budějovicemi.

Od 16. století existují záznamy o plavení dřeva ve formě vorů, a především dopravě rakouské soli. Ferdinand I. Habsburský (1503-1564) rozhodl o dovozu soli z oblasti Solnohradska: sůl se plavila po řece Traun do Mauthausenu, odtud byla převezena koňskými povozy do Českých Budějovic a následně putovala na vorech či lodích po Vltavě až do Prahy. Pro potřeby solního obchodu vznikaly na březích císařské sklady soli, tzv. solnice. Dvě z nich existovaly i v Týně nad Vltavou.

Lodě, které sůl přepravovaly, byly určeny pouze k jednorázovému použití, na konci cesty v Praze nebo Hamburku byly rozebrány a prodány na dřevo. Pro jejich opětovné využití bylo zapotřebí transportovat je zpět do Českých Budějovic. Proto byla na trase delší než 190 kilometrů postupně vybudována POTAHOVÁ STEZKA. Jméno si vysloužila díky koňským potahům, které vlekly lodě proti proudu. Střídavě po obou březích, stezka vždy vedla tam, kde byl ve skalnatém vltavském kaňonu schůdnější terén, přičemž koně bylo nutno poměrně složitě převážet z břehu na břeh.

Na začátku 19. století navrhla firma Lanna z Českých Budějovic, tehdy největší výrobce lodí, projekt na kamennou potahovou stezku. Vznikl tím kamenný násep (navigace), který zpevnil břehy a umožnil pohodlnější cestu koňským spřežením.  Z tohoto období tedy pochází i naše potahová stezka.

Více info zde.